Podivná příhoda v KFC

Sedělo nás tam osm. Jelín měl narozeniny.
Jelen koupil obří kyblík s hromadou kuřat a k tomu trošku hranolek.
Všichni si vzali Strips a HotWings a v kbelíku zbyla jen Classic kuřata.
A pak to přišlo.
Nebo spíš on.
K našemu stolu odnaproti přistoupil osmahlý člověk (žádný rasismus!), zastavil se vedle Olega a řekl:
"Hele, lidi, já mám hroznej hlad, nedáte mi kousek kuřete?" Všichni mlčeli. "Podívejte tady vám dám takovouhle kosmetiku," zeptal se, přičemž mezi námi byla jen jedna holka, Eliška, která makeupy moc nepoužívá, řekl bych. Tak jsme tam všichni seděli a nakonec se Andrej natáhl a dal mu jeden kus Stripsu.
Dodnes nechápu, proč mu Andrej nedal Classic kuře, když ho nikdo nechtěl.
Pán dostal Strips a odešel k protějšímu stolu. Leonard hned začal hlasitě mluvit o tom, jak jsou tihle lidi hrozní a jak vás okradou a "Ta kosmetika je určitě kradená!" řekl to, co jsme věděli všichni, když 3m od nás seděl ten chlápek. Dan se ho snažil uklidnit:
"Leonarde drž už konečně hubu!"
Člověk snědl kuře a opět přišel k našemu stolu.
Pohledem plným touhy se podíval na Qurrito ležící na stole a řekl Andrejovi:
"Hele kámo, když mi dáš to Kviríto, dostaneš tuhle kosmetiku," a vytáhl BB krém. "To má hodnotu 250, snad 300 korun chlape, na tom vyděláš! To je tvoje šance!"
Andrej, který si stejně jako my ostatní nebyl jistý, co přesně udělat, radši nedělal nic a mlčel. Chlapík se po chvíli ozval zase:
"Tak bereš to nebo ne? Hele kámo, já mám fakt hroznej hlad a mám tuhle kosmetiku, já to nepoužiju, ale ty to můžeš dát sestře, mámě nebo někomu. Podívej, tady máš krém za 300 korun a chci tohle celý." a plácl dlaň přes tři čtvrtiny Andrejova Qurrita. Andrej se trošku probral.
"Kolik jste říkal toho Qurrita?"
"Celej tenhle kus za kosmetiku."
"No tak jo."
"No, tak tady máš ten krém," na stůl padla krabička, "a jsem ti fakt vděčnej!"
Ten chlapík si odnesl jídlo a za chvíli se tvářil, že už bude odcházet. Zvedl se a samozřejmě opět zamířil k našemu stolu.
Tentokrát však nic nechtěl, jen nám na stůl položil ISIC kartu se slovy:
"Tady máte falešnej ISIC, to můžete mít studentský slevy!" a než kdokoli stačil něco říct, odešel.
Tak jsme tam seděli a na stole ležely dva kradené krémy a ISIC. Pak jsem se natáhl pro kartu a čtu: "Platnost do 23/6/2013"
Patřila někomu z Ostravy
Všichni se trochu uvolnili a užuž jsme chtěli začít mluvit o tom, co se stalo, když v tu chvíli si ke stolu, kde předtím byl člověk s kosmetikou, sednul další člověk podobného vzezření a začal na konkrétního jedince z naší skupiny (nevíme koho) křičet:
"Hej kámo, seš fakt frajer. Teď seš členem pražský mafie! Si kápo. Co pražský, dokonce český mafie!" a s těmito slovy odešel.
Pak se ovšem opět vrátil ten první.
"Prosimvás, nemáte ňáký peníze? Já hrozně potřebuju cigarety! Jenom se složíte, každej dá pětku, prosim, jenom osmdesát korun!"
Všichni jsme postupně samozřejmě řekli, že nemáme peníze.
Až na Jelena.
Tento oslavenec řekl: "Eeee... ooo... noo... Já nemam drobný."
Všichni jsme po něm vrhli pohledy plné nenávisti.
"Ti rozměněj dole u pokladny, prosim, fakt jen osmdesát korun." a vytáhl třetí kosmetiku, tentokrát ji odborně ocenil na 500 korun. Položil ji s cvaknutím na stůl a nasadil klasickou techniku těchto (žádný rasismus!), takže řekl: "Kámo. Vem si tohleto, já to fakt nepoužiju, a rozmysli si to. Já budu čekat dole u dveří a ty mi pak dáš ty peníze. Nenechal se přerušit Jelenovým slabým pokusem o odpor:
"Nooo, eee, to si nechte, já fakt nemám drobný." načež chlápek odpověděl:
"Hele vem si tohle. Peníze ty můžeš kdykoliv získat ale dluhy kámo, ty zůstávaj na celej život!" a zmizel za rohem.
Takže Jelen chvíli poděšeně mručel (jeho mozek zpracovával co se stalo, nezapomeňte že to byly jeho narozeniny) a než s tím přestal, tak někdo z nás řekl:
"To bylo divný." čímž se rozproudil hovor a všichni vypustili toho člověka z hlavy.
Jenže on se vrátil. Přišel si pro naše peníze. Přišel nám vzít náš majetek!
Přivalil se nerovným krokem a obořil se na Jelena:
"Hele já už fakt nemám čas! Bereš to nebo ne!"
"Nooo, asi... vemte si ten krém. Já fakt nemám moc peněz."
Člověk tam ještě chvíli stál a jednou se pokusil ten krém vtlačit Jelínovi skoro násilím, ale pak ho asi začal hnát čas a on s velkou nevolí sebral krém, vyplivl větu "Tvoje zameškaná šance!", otočil se a odešel.
Potom, co odešel dotěrný člověk, Leonard ihned začal kecat o tom, jak je ten chlápek debilní a další hromady blbostí, přičemž my ostatní jsme začali rozhodovat, kdo dostane krémy.
Jeden připadl samozřejmě Andrejovi (Za jeho Qurrito) a druhý myslím dostal Jelen k narozeninám. Já jsem se podíval na hodiny a řekl jsem Danovi:
"Musíme jít, jestli chceš ještě stihnout grafický kurz." tak jsme se zvedli a s námi odešel ještě Oleg a Andrej.
Naše první cesta ovšem vedla na úřad. Cestou jsme se dohadovali, co tam řekneme.
Hledali jsme, kde asi může být a Oleg, který se očividně trochu vyzná v okolí Andělu, nás vedl. Nakonec jsme se zastavili před budovou s omšelou tabulkou hlásající "Městský úřad MČ Praha 5" a Oleg řekl, že tohle je ono. Dveře byly zavřené, vypadaly spíš jako domovní dveře v boční uličce a nezdály se být odemčené.
Stáli jsme tam nějakou dobu, Oleg se s námi mezitím rozloučil a my jsme rozmýšleli, co řekneme. Nakonec ze dveří vyšel člověk, což indikovalo, že jsou odemčené. Vešli jsme dovnitř. Koukal jsem se okolo a četl: "Sociálně právní poradenství... nechceme. Občanský zákoník... nechceme. Tak jsme šli chodbou, až za jedním rohem na nás vybafla přepážka, za kterou seděla starší paní, dívající se na nás zpoza brýlí, a popíjela kafe.
"Dobrý den, my bychom chtěli vrátit ISIC, který jsme získali a není-"
"Ale hoši, tady už je všecko zavřený, to musíte na policii. Na Bělidle 5, víte kde to je?"
Nikdo z nás samozřejmě nevěděl, ale já jsem chtěl vypadat chytře, tak jsem řekl "Jo, jasně." Paní se otočila a nevěnovala nám další pozornost.
Venku Dan vytáhl mobil a vedl nás podle mapy. Prošli jsme přes Anděl a pak dlouhou ulicí Na Bělidle, kde jsme se rozdělili, protože Dan trval na tom, jít po pravém chodníku, zatímco já s Andrejem jsme šli vlevo. Nakonec jsme zahlédli vývěsku Policie, v ještě horším stavu, než byla ta před úřadem.
Dveře byly taky dost nepřívětivé a vedle nich byl zvonek. Nebo spíš skupina zvonků. Přesně řečeno to byla tabulka nepopsaných tlačítek o rozměru 7x7. Nevěděli jsme co zmáčknout, tak jsme tam chvíli stáli a Dan začal vymýšlet, jak jim to povíme tak, aby to nevypadalo, že jsme koupili dva kradené BB creamy od podezřelého chlápka.
Nakonec jsem ho přerušil a řekl, že řekneme pravdu. Jsme na policii, ne?
Takže jsme zaťukali na dveře. Chvíli se nic nedělo, pak se trochu zavlnila jedna záclona u okna a po dalším čekání sotva slyšitelně zabzučely dveře a my jsme vešli dovnitř.
Tam byla pěkně upravená tichá místnost a za pultíkem seděla pěkně upravená tichá paní, která vypadala jako ta na úřadě.
Přistoupili jsme k ní a já jsem začal tichým hlasem, protože se mi nechtělo rušit klid, vysvětlovat co se stalo:
"Dobrý den. My bychom chtěli odevzdat tenhle ISIC."
"To jste někde našli?"
"Ne, ne. My jsme byli na andělu v KFC a tam za námi přišel dost nepříjemný člověk a chtěl jídlo. Vypadal hladově, tak jsme mu dali kus kuřete a on nám za to vnutil kosmetiku. Tu má jeden kamarád, ten zůstal v tom KFC. A pak nám dal na stůl tohle, asi to je kradené."
"No to určitě, ukažte."
"Dane vytáhni tu kartu." Paní si prohlédla ISIC a někam odešla. My jsme zůstali v místnosti a prohlíželi si plakát "Nechoď nikam s cizími lidmi", na němž byl vyobrazen pedofilně vyhlížející muž v jedné ruce držící zářivé lízátko a v druhé za ruku holčičku, která se tvářila dost zmateně. To všechno v dětské grafice a nad tím obrázek policisty s nožičkami dlouhými asi jako jeho hlava a pistolí u pasu (která díky délce nohou sahala až k zemi)
Nakonec se vrátila (bez ISICu) a povídá:
"Tak děkujeme kluci, jenom si zkontrolujte mobily a peněženky, jestli všechno máte."
Všechno bylo v pořádku, tak nám ještě poděkovala, my jí taky (Proč?) a odešli jsme s pocitem dobrého skutku.
A co se dělo dál, to už je jiný příběh.